Frankovka

Je to pravděpodobně stará rakouská odrůda, na jejímž vzniku se podílela odrůda Heunisch. Pěstuje se hlavně ve středoevropských vinařských oblastech. U nás se pěstuje jen na Moravě, protože to je odrůda pozdní, a je tam druhou nejrozšířenější modrou odrůdou.

Keře jsou bujné, mají vzpřímený růst, delší internodia a velké, tmavozelené listy se třemi méně výraznými laloky. Réví vyzrává dobře, mrazuodolnost je dobrá a odolnost proti plísni šedé též. Hrozny jsou velké, křídlaté, volné. Bobule střední, kulaté, černomodré. Chuť je kořenitá. Hrozny trpívají vadnutím třapiny. Vyžaduje výborné polohy, sucho a snáší vápno.

Ve vínech Frankovky je vždy poněkud více kyselin než v ostatních červených vínech a zpočátku jsou i třísloviny tvrdší. Tato skutečnost vede producenty kvalitních vín Frankovky k podstatnějšímu snížení sklizní probírkou hroznů, k prodloužení doby nakvášení rmutu, a tím získání vyššího extraktu. Současně se ponechávají taková vína delší dobu vyzrávat na sudech. Tím se dá docílit při využití jablečno-mléčného kvašení výraznější charakter červeného vína, které nepostrádá na kořenitosti, a přestože je plné, ani na ovocnosti. V mládí překrývá chuť tvrdých kyselin ostatní látky. Po zmírnění tvrdých tónů mladosti se objevuje příjemná kořenitost spojená s ovocností a vyzrálým projevem extraktivního vína typického pro severní vinařské oblasti, které se v nejlepších ročnících vyznačuje hebkostí. Vína se dají dobře skladovat a zrají na láhvi pomalu.

V závislosti na vyzrání hroznů je víno buď běžným denním vínem ke svačinám a k celé řadě obvyklých jídel všedního dne, nebo jako víno láhvově zralé z dobrých ročníků se výborně hodí k pečeným masům, ke zvěřině, ke kachně i huse, ke guláši, k jídlům z vnitřností, ke kořeněným jídlům zeleninovým, k polentě, ke zrajícím i bílým sýrům, k těstovinám v kořenité úpravě, k některým typům pizzy.