Rulandské šedé

Stará odrůda, pravděpodobně z Francie. Původní francouzský název je Pinot gris, v Itálii se nazývá Pinot grigio. V Německu je to Ruländer podle obchodníka s vínem J. S. Rulanda, který rozšiřoval odrůdu v oblasti Falc. Někdy se v Německu setkáváme s označením suchých vín jako Grauburgunder a vín se zbytkem cukru jako Ruländer. V Maďarsku Szürkebarát (šedý mnich), podle mnichů cisterciánů, kteří na přání císaře Karla IV. vysadili odrůdu u Balatonu. V Alsasku je nazývána Tokayer. Původní český název je Roučí šedé.

Růst i olistění jsou střední, list málo dělený, dřevo vyzrává dobře. Mrazuodolnost je dobrá, odolnost proti houbovým chorobám je též dobrá, jen plíseň šedá napadá kulaté bobule s jemnou, šedomodrou slupkou častěji. Plná vína dává na hlinitých půdách, ale jako jedna z mála bílých odrůd dává plná vína i na půdách štěrkovitých a písčitých, jsou-li keře udržovány při dostatečně bujném růstu. Pro pravidelné a dobré sklizně je bezpodmínečně nutné vysazovat dobře prošlechtěný materiál uznaných klonů. Neselektovaný materiál je náchylný na sprchávání a střídavou plodnost.

K dosažení typičnosti je nutná vyzrálost alespoň na stupeň pozdního sběru a výše. Pak se objevuje ve vínech i vyšší obsah alkoholu a glycerolu, čímž se do jisté míry imituje sladký vjem, který spolu se skutečným zbytkem cukru vyrovnává převahu alkoholu nad kyselinami, jejichž obsah je nutné při vinifikaci bedlivě hlídat, podobně jako barevný tón vín, který může při nedostatečně rychlém zpracování šedomodrých hroznů vystřelit až do růžova. Výběry a bobulové výběry lze při dostatečném obsahu kyselin zařadit mezi bílá vína nejvyšší jakosti za předpokladu dostatečně vysokého extraktu. Naproti tomu přišli Italové s myšlenkou dobýt některé evropské trhy lehkým, svěžím a jemně aromatickým Pinot grigio z vysokých sklizní v oblasti Veneto a uspěli excelentně zejména v Německu u mladých lidí.