Veltlínské červené rané

Stará odrůda, pravděpodobně z Rakouska nebo Itálie. Genetické studie ukazují, že se na vzniku podílelo Sylvánské zelené a Veltlínské červené, podobně jako tomu bylo u Neuburského, takže jsou tyto dvě odrůdy blízce příbuzné. Je prakticky rozšířeno jen u nás a v Dolním Rakousku, kde se nazývá Frühroter Veltliner či Malvasier.

Růst je bujný a dřevo vyzrává špatně, mrazuodolnost je nízká, odolnost proti všem houbovým chorobám je též nízká. Listy jsou větší, pětilaločné a hlouběji dělené. Barva listů je světlá. Hrozen je velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulatá, světle červená, neutrální chuti, s nízkým obsahem kyselin. Nízko položené pozemky jsou pro tuto odrůdu nevhodné, na orientaci pozemku je nenáročné. Vyžaduje málo úrodné, štěrkovité půdy. Na dobrých půdách roste příliš bujně a málo plodí. Odrůda postupně mizí z našich vinic a je nahrazována cennějšími.

Víno je středně plné, svěží, lehké, s nižší kyselinami. Musí se pít mladé. Vzhledem k nízkému obsahu kyselin zraje víno poměrně rychle, a proto se ho často využívá k urychlenému zrání směsí vín této odrůdy s odrůdami pozdními, jako je Ryzlink vlašský. Protože vína postrádají osobitý výraz, jsou méně oblíbena. Výjimkou jsou u nás vína této odrůdy ze severněji položených vinic jižní Moravy, kterým určitá osobitost nechybí.

Většinou se doporučuje k běžné denní stravě a k masitým svačinám. Také k hutným polévkám, k masům s omáčkou nebo ke studené míse.