Veltlinské zelené

Stará odrůda. S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni. Nejvíce je zastoupena ve velkopavlovické vinařské oblasti.

Růst je střední až bujný, dřevo vyzrává dobře, olistění je středně husté, list střední, pětilaločný, hluboce dělený. Hrozen velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulaté, zelenožluté. Slupka středně silná, dužnina šťavnatá, chuť kořenitá, někdy až jemně muškátová. Odolnost proti mrazu dobrá, proti houbovým chorobám střední až nižší. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Vhodné jsou hlubší hlinité nebo sprašové půdy.

Víno je suché, nažloutlé až světle zelené barvy, dosti plné, s nepatrnou hořčinkou, jemnými kyselinami, lehce kořenité. Je citlivé na velikost sklizně, při vyšších sklizních bývá prázdnější, s nízkými kyselinami. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností. Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín. V sousedním Rakousku se setkáváme většinou s běžnými jakostními víny, která se konzumují k běžné stravě anebo se pijí "pod víchem" v družné zábavě jako "heuriges" - letošní (mladé) víno.

Vhodná pro denní stolování. Ředěna vodou jako vinný střik tiší žízeň. Veltlínské zelené lze kombinovat se širší škálou pokrmů. Mladá vína jsou vhodná ke studeným masům, vyzrálá k hovězímu a k neutrálním omáčkám.